Jak se rodí rum s duší: naše brazilská výprava

Někdy se ten nejlepší nápad zrodí na gauči.

Bylo to v lednu 2025. Seděli jsme a přemýšleli, jak posunout náš sen o vlastním dokonalém rumu o kousek dál – a pak to přišlo. Proč vozit melasu k nám, když můžeme vyrazit za ní? Přímo do Brazílie. Přímo do destilerie Casa do Engenho v městě Mococa. Majitel nás už znal, spolupracovali jsme s ním už dříve na několika projektech. Prvně na dovozu melasy pro náš rum, který od destilace v roce 2022 odpočívá v sudech, a také na společném projektu se skupinou Rum CZ/SK spočívajícím v dovozu Jambu rumu. Nabídka majitele destilerie byla jasná: „Přijeďte, kdykoliv se vám to hodí."

Vzali jsme ho za slovo.

Správní lidé na správném místě

Na takovou výpravu potřebujete správné parťáky. My jsme měli štěstí.

Zavolal jsem Martinu Špryňarovi, aby se přidal. Váhal asi 2 minuty a už se rodil plán. Martin je rumový nadšenec, jedna z hlavních tváří komunity Rum CZ/SK a člověk, který rum cítí přesně tak jako my. Ne jako komoditu. Jako příběh. Jako cestu. Jako zážitek, který se nedá koupit v supermarketu.

Společně jsme letěli do Brazílie s jasným záměrem: být u výroby rumu od úplného začátku až do samého konce.

Čtyři rumy, čtyři charaktery, jeden sen

S sebou jsme vezli dva druhy kvasinek z Čech. Třetí byl extrahován přímo tam – z brazilských citrusů, plných slunce a vůně, které tady prostě neseženete. A čtvrtý byl osobní projekt: pokus přiblížit se legendárnímu stylu jamajských esterových rumů.

Čtyři různé projekty. Čtyři různé duše. Všechny začínaly na stejném místě – v obrovských fermentačních nádobách. Během několika dní jsme připravili přes 36 000 litrů fermentačního základu.

Práce to byla fyzická, voňavá a neskutečně uspokojivá. Taková, po které se večer dobře spí.

Když rum čeká, Amazonie volá

Fermentace si žádá čas. A ten jsme využili naplno.

Vydali jsme se do vnitrozemí – až do města Manaus, brány do Amazonie. Tam nás přijala celá rodina místního kamaráda a zavedla nás tam, kam se běžný turista nedostane. K amazonským indiánům. K řece Rio Negro. I k samotné Amazonce.

Navštívili jsme místní kmeny, dozvěděli se o výrobě manioku, poznali tamní byliny a plody. Stáli jsme uprostřed pralesa a uvědomili si, jak malí jsme – a zároveň jak neskutečně živí.

Jsou to momenty, které se do rumu nevlijí přímo. Ale nějak tam přesto zůstanou.

Zpátky k ohni –  čas destilovat

Po dvanácti dnech přišla zpráva: fermentace proběhla. Okamžitě jsme se vrátili.

Za přísného dohledu Martina Špryňara, našeho kamaráda Leszka a místních pomocníků jsme rozdmýchali parní kotel, který zásoboval teplem celou destilerii. Destilace probíhala na dvou potstillových zařízeních (3 000 a 5 000 litrů) a jednom kolonovém destilačním zařízení – čtyři dny práce, čtyři různé rumy.

Každý jiný. Každý s vlastní duší.

FOTO: Destilace

Dlouhá cesta domů

Hotové rumy putovaly v nádobách přes oceán – dlouhou lodní cestou, která trvala měsíce. V únoru 2026 dorazily konečně domů, do Raspenava Distillery. Pod dohledem celního úřadu bylo vše změřeno, zaznamenáno a přijato.

A pak přišla ta zatím nejkrásnější část.

Rumy jsme plnili do 115 a 200litrových bourbonových a rye whiskey sudů, speciálně objednaných v americkém Texasu. Část jsme uložili i do sudů po naší vlastní produkci ovocných destilátů – a víte, co? Rum uložený po naší malinovici už teď chutná naprosto luxusně.

Vše spí v našem novém projektu – staření v kontejnerech. Teplo dělá své, „andělská daň“ bude vyšší, ale výsledek přijde dřív. A my se ho nemůžeme dočkat.

FOTO: Sudy v kontejneru

Než náš rum dozraje

Staření chce čas. A my ho respektujeme.

Plánujeme přednostně naplnit 100 lahví v síle 60 % od každého ze dvou druhů založených rumů. Jeden z kvasinek dovezených z Čech a druhý z těch ovocných, v Brazílii extrahovaných. Chceme, abyste měli možnost ochutnat tyto skvosty i v bílé nestařené verzi.

Než rumy dozrají, máme pro vás blend dominikánského a jamajského rumu. Aromatický, jemný, krásně pitelný. Jamajka mu dodává charakter a vůni, Dominikánská republika jemnost a rovnováhu. Rum, u kterého se prostě sedí dobře.

Protože to je nakonec to, o co nám jde. Ne jen láhev na polici. Ale chvíle, které si pamatujete.